Teplárna

Teplárna v Praze. Místo, které ve mně zanechalo tolik dojmů a které se mi navždy zapsalo pod kůži. Hned po zdolání plotu jsem věděl, že to bude super. Objekt je velice rozsáhlý, takže jsem chvíli bloudil po venku a prozkoumával exteriér teplárny. Když jsem uslyšel vytí a štěkání psů, tak jsem věděl, že chci být co nejdřív vevnitř, nebo alespoň někde výš. Vytí neustávalo a stále se přibližovalo a já našel žebřík opřený o betonový výklenek. Okamžitě jsem po něm vyšplhal, ale úplně zbytečně, protože to nikam nevedlo. 

Po chvilce prodírání se houštím jsem našel okno, které vedlo do útrob teplárny. Myslel jsem si, že teď už budu v klidu, ale okno vedlo do místnosti, kde byla absolutní tma, navíc bylo zazděné a dostat se skrz něj byl gymnastický kousek.

Rozhodně nedoporučuji se sem vydávat sám, ať už z hlediska bezpečnosti, nebo jen z toho, že ve dvou nebudete posraní z každého zvuku, jako já. 

Teplárna je opravdu zákeřná a čeká na každou chvilku Vaší nepozornosti. Díry v podlahách, které jsou spíše hlubokými propastmi, na jejichž dně čeká smrt, jsou jen jednou z mála pastí, které teplárna má. Ocelové schodiště, kde často chybí cokoliv, na co se dá šlápnout. Chodby, které vedou do temnoty a další děsivé a nebezpečné překážky, které musíte nejprve překonat ve vlastní hlavě.